To zase byla jednou povedená fotografická akce. Minimálně z pohledu zážitků, na které se jen tak nezapomíná. Celá akce by se dala nazvat jako "Focení medvěda bez medvěda, aneb když místo huňáče dorazí blizzard".
Ráno začalo nezvykle. Zvonil budík a zvonil a zvonil, "Luci ten je tvůj" povídám z polosnu. Típnuto! "A teď musíme vstávat", povídá Lucka. "Já vstávat nebudu", odpovídám. Potřebuju ještě chvíli spát. "A proč jsem teda nařizovala ten budík?". To je fuk, já spím dál. A spal jsem. Zkrátka být na mateřské, to chce pevný režim.
Pondělní chladný den jsme využili k dalšímu otestování medvědího kožichu v kombinaci s tím novým fusakem. Vyrazili jsme za prababičkou a šli s ní na procházku. Měla radost že nás vidí a kočárek nedala z ruky.
Zápis do deníku po trochu delší době. Nejdřív přišlo chladné a ošklivé počasí. Takže jsme vybalili zimní fusak a jali se studovat návod, jak že se to s ním vlasně pracuje. Ono totiž není pytel jako pytel. Tenhle má být protiskluzný, má jít do autosedačky, upevnit na kočárek, měnit jeho velikost a já nevím co ještě. Pro mě podstatné je, že je zelenočerný a tak nám ladí s kočárkem.
První pokus o focení letošní dančí říje se příliš nevydařil. Jednak bylo příliš tmavé počasí a navíc se Daňci drželi v takové vzdálenosti, že byli prakticky nefotitelní.
