Při koupání Staník zase zkoušel ochutnávat vodu. Když do ní táta bublá, tak to dá taky pusu pod vodu. Nicméně na polévací heslo mi tentokrát zkoušel nereagovat a pak se děsně se lekal při polévání hlavičky. Tentorkát ho polévala paní instruktorka a vylila mu na hlavu pěkně celý kelímek.
Zimní focení dravců na Vysočině jsem letos absolvoval jen dopolední návštěvou na víkendovém workshopu Jiřího Míchala. Tentokrát pobytově přemístěného z Herálce do Křížánek, nicméně stále na obvyklé lokalitě s nádhernou přírodou.
Na víkend jsme vyrazili zase za babičkou a dědou. Já jsem potřeboval na jeden den odjet fotit dravce na Vysočinu a protože je to při cestě, tak plán víkendu byl jasný.
Středeční vstávání je vždy trochu náročnější. Vstáváme o něco dřív než obvykle, abychom se Staníkem stíhali dojet včas na koupání. Maminka chtěla jet původně s námi, ale nakonec leží totálně odpadlá v posteli, po náročném Staníčkově zlobení z předchozího dne.
Staník má novu hru. Už jí má natrénovanou z dřívějška, ovšem tentokrát poprvé ji zkusil ve 4 ráno. Kopání do přebalovacího pultu je vážně super. Neřve, nevynucuje si pozornost rodičů, takže ty rány od přebalovacího pultu dopadajícího na rám postýlky, to je v pohodě ne?
