Opět začínáme den lehce nevyspalí. Staník si v noci o jídlo umí říct celkem hlasitě a maminka je teď kvůli práci tak unavená, že nevnímá a spí. A spí dokonce tak tvrdě, že řev našeho hladového potvoráka probudí i mě.
Hurá, tak přeci jen si tu zimu trochu užijeme. Už to vypadalo, že se celou dobu až do jara budeme jen brodit blátem v podzimním oblečení a ono ne. Staník v náručí rozhrnuje žaluzie před dveřmi na balkon, kouká jak tam chumelí a nadšeně mává ručičkama. Už se těší do té chumelenice.
Ani to netrvalo tak dlouho a už přišel dotaz: "Tys ho otočil zpátky na záda?". Já? Ne. Po krátké chvilce bylo jasno. Ten náš malý uličník se naučil otáčet i z bříška na záda. Tak možná skončilo to jeho otočení na bříško, řev otočte mě zpátky a jak byl na zádech zase otočka. Což znamenalo, že buď si na břichem dolů stěžoval, nebo se nechal neustále otáčet a dokonale tak rodiče vytěžoval.
Tak nám poslední dny ten výtah jezdil, nejezdil. No spíš nejezdil. A tak když už na procházku tak pěkně po schodech. Docela jsme se procvičili. Tedy spíš se nám moc nechtělo a Staník nám svých řevem dával najevo, že naprosto nechápe proč ho už konečně nevezmeme ven.
V pátek si dal Staník v rámci příkrmu svojí první porci masa. Takže už není vegetarián, ale je z něj masožravec. Poslední dobou už baští celkem spořádaně, ale to jak se vrhal po jídle, když v něm bylo rozmixované maso jasně ukazuje, co mu opravdu chutná.
