Rýmička se ve středu jevila jako mírná až mizivá, takže jsem nakonec se Staníkem na druhé plavání vyrazil. Ve sprchách trochu zlobil, ale jakmile jsme prošli turniketem a uviděl bazén, tak jak kdyby do něj pustili proud. Zkrátka bylo vidět jak se na tu zábavu těší.
Pondělní ráno začalo divným zvukem. Co nám to tu chrochtá? Že bych si toho nevšiml a maminka pořídila nové domácí zvířátko? Kdepak není to čuník, to nám chrochtá z postýlky náš potomek.
Po besídce jsme se chtěli vyspat. A světe div se, Staník nám dopřál poměrně dost odpočinku. Dokonce si vedle mě vydržel hrát s dírkatým balónkem, plácat mě po ruce a po zádech, zatímco já se ještě příjemně dospával a zvolna probouzel.
Přijel se na nás podívat babinec. Tedy vlastně tři děvčata, babička, teta Anetka a sestřenka Adrianka. A protože je babička, co se dochvilnosti týká, celý tatínek, tak plánovaná dopolední návštěva začala už po obědě.
Víte jak se pozná pondělí? To potřebuje naše maminka nejvíc pracovat a Staník si zase řevem potřebuje vynutit co nejvíc pozornosti. Ještě že je v rodině taky tatínek, co nepracuje a neřve.
