Středeční vstávání je vždy trochu náročnější. Vstáváme o něco dřív než obvykle, abychom se Staníkem stíhali dojet včas na koupání. Maminka chtěla jet původně s námi, ale nakonec leží totálně odpadlá v posteli, po náročném Staníčkově zlobení z předchozího dne.
Staník má novu hru. Už jí má natrénovanou z dřívějška, ovšem tentokrát poprvé ji zkusil ve 4 ráno. Kopání do přebalovacího pultu je vážně super. Neřve, nevynucuje si pozornost rodičů, takže ty rány od přebalovacího pultu dopadajícího na rám postýlky, to je v pohodě ne?
Ke konci týdne jsme se už těšili na odpočinek u babičky s dědou. Staník nás nechal v pátek klasicky vyspat do odpočatého stavu "zombie", takže než maminka pořešila pracovní záležitosti a já s prckem zazpíval a zahrál na kytaru, tak už jsme chodili v polospánku.
Týden se nám nese v takovém cvičebně sportovním duchu. Staník si rozdělil ten sport do několika částí a ty různě piluje, abychom se s ním ani chviličku nenudili.
To zase bylo jednou probuzení šokem! Maminka po ránu odběhla něco vyřídit a prcka nechala ležícího v posteli u mě. Pěkně uprostřed letiště a navíc okolo sebe měl kojící polštář, takže vůbec nevadilo že já v totálním ospalém komatu prakticky nevnímal.
