V posledním zápisu do deníku jsem se těšil na klidnou noc. No asi upravím pořekadlo z "nechval dne před večerem" na "nechval noc před ránem". To zase bylo něco, i když před usnutím to ještě vypadalo na pohodu.
Den po ježíšku jsme rozbalili Staníkovi dárky a vyrazili na oslavu k prababičce. Oba rodiče totálně nevyspalí ze Staníkova nočního řádění. Cestou jsme se ještě stavili doma, abychom zjistili, že Staník je nějaký romrzelý a má trošku zvýšenou teplotu.
Sláva, konečně první ráno bez teplot. A že už je ten náš lump prakticky fit dává najevo vískáním a povídáním z postýlky. Samozřejmě během noci, aby to rodiče věděli a nezaspali to náhodou.
Samozřejmě, že jakmile jsem ráno rozhodl, že už je prckovi lépe a na krev nepůjdeme, tak zase trochu lezla teplota nahoru. Už to vypadalo, jak budu poslouchat, že jsme na ten odběr měli jít. Holt když má maminka starost o dítě, nesmí se moc protestovat.
Blátivé vánoční ráno. Je to jasné, buď si hodně dětí přálo bláto, nebo ty obrázky nešly v dopise rozpoznat a dopadlo to takhle. No co se dá dělat, jsou tu i pozitivní věci, jako třeba že než jsem se probudil, dodělala maminka s babičkou vosí hnízda, mňam.
