Pondělní koupání proběhlo skoro jako obvykle, jen jsme se začali učit potápět z desky po zádech. Prý posaďte ho zády k sobě, řekněte důrazně heslo a pak ho dejte pod vodu. No prosím, řeknu heslo a hodím s ním po zádech šipku do vody hlavou napřed. "Ehm, skvělé, Staník je šikulka", povídá lektorka a vy ostatní dejte děti pod vodu pozadu přes zadeček. No co, Staník má holt drsnou školu.
Týden se nám nesl v celkem sportovním duchu, jenom byl ten duch plný deště. Začalo to už ve středu, když měla maminka se Staníkem vystoupení v rámci ukázek fitMami ve Žlutých lázních na akci S kočárkem Prahou.
V neděli jsem se Staníkem vyrazil vyzkoušet průjezdnost centra Prahy na kole s vozíkem. Maminka měla školení trampolínek na Andělu, takže ideální příležitost, jak ji překvapit, ještě si u toho zasportovat a zvládnout výlet.
Už pár let vždycky když jdu kolem louky plné odkvétajících pampelišek, tak si říkám musím je vyfotit. A pokaždé, když si na to vzpomenu z foťákem v ruce, tak už jsou dávno fuč. A tak to bylo až do letošního května.
Přiblížil se víkend a protože sobotní odpoledne je vyhrazeno oslavě prababičky narozenin, tak o něco dříve vyrážíme za dědou a babičkou. Dlouho nás neviděli, takže i přes radu švagra: "nejezděte", jedeme.
Jak nám tak to naše zlobivé zvíře roste, začalo nám přerůstat sedačku v autě. Takže se konala výměna a Staník už v autě sedí čelem do směru jízdy. Sedačka je dost vysoká, takže i dobře vidí z auta a má tak spoustu nových zajímavých podnětů.
